Prihlásiť sa k odberu noviniek

Ak si želáte dostávať informácie o nových článkoch a súťažiach, zadajte svoju e-mailovú adresu.

0

Košík

Žiadne produkty v košíku.

Jak se žije v Kaliningradu? V místě, kde byla a raz bude válka…

Kaliningrad, kdysi Königsberg, a ještě před tím Kralovec je zajímavá oblast. Není od nás daleko, na březích kurské kosy můžete zbírat jantar, na starých pruských rovinách se můžete přehánět na kole a žrát a pít, co hrdlo ráčí. Přesto tady moc turistů od nás nebylo. Částečně proto, že do oblasti, která je pod dočasnou ruskou správou, potřebujete ruské vízum, a to není levná záležitost. My sme z Rusama vizovou povinnost neměli, Rusi ji zavedli recipročně poté, co jsme pod diktátem EvroSajuza přijali tento krok jako první. Škoda. Bo je zajímavé prohlídnout si kraj, kde se střídá luxus a bída a kde můžete i sedmdesát let po Hitlerovi vidět stopy války.
Vjezd přes řeku Němen je impozantní. Čekání na hranici je též impozantní, strávili jsme tam asi pět hodin…
Kdysi stará, dobrá, pruská Tylže, dnes Sovětsk. Až budu starší a moudřejší, chtěl bych bydlet ve městě s podobně romantickým názvem…
Stopy války jsou na každém rohu. Rus prostě na nekteré věci od války nešáhnul. Asi se mu nechce opravovat památky cizí víry…
                                                                                                Hlavně, že jste geroji…

Stará bolševicko socanská architektura je příšerná…

Zato silnicím se nedá nic vytknout. Jsou v dokonalém stavu, dálnice nádherné, osvětlené. Co je připravené k vojenským přesunům, musí mít dokonalé parametry…

Ony též koňské kopyta asi neničí ten asfalt tak, jak kamiony…

Bolševická výstavba, to je jedna strana mince. Druhou stranou je moderní architektura…

Tady dokonce pokus o místní tradice…vzadu zas bolševický hnus…

Ubytovaní je na špičkové úrovni, ceny nejsou nijak hrozné…


A hospody jsou nádherné…

O nabídce a kvalitě jídla mluvit nemusím. Na rozdíl od nás, svázaných EvroSajuzovýma předpisama se tady představivosti a místním produktům meze nekladou…

Možná se z domácí tatarky a kyselé ryby poser..e. U nás už by si idioti stěžovali na čojku… Tady žádná čojka není…

Zato je tu šašlik…

Poctivé rybí vývary s pirožkama…

Misa řízků…

Slušná snídaně…

Kousky mrtvých ryb…

A trocha armenské basturmy…

Na výjezdu do EvroSajuza opět problém. Řada odhadem na sedm hodin čekání. Vlevo Poláci, v prázdném pruhu auta s ruskou nebo běloruskou značkou…

A romantický přiběh na zavěr. Procházející celnik se u mě zastavil a říká: „Na co tu čekaš mezi Polakáma ty durak? Jsi přece Čech, val dopředu!“

Z několikahodinového čekaní tak bylo sotva dvacet minut… Čím to může být, že ti Rusi ty Poláky tak nemají radi?

Autor článku
Ladislav Větvička
Ladislav Větvička
Lašsky cyp. Fotograf, spisovatel, cestovatel. Chvilu na Moravě, chvilu na Slezske, chvilu na Cejloně nebo v Karabachu, prostě tam, kaj je mi fajně...... Motto: Nevěřte politykum, nevěřte dochtorum, nevěřte novinařum, nevěřte blogerum a hlavně nevěřte mně. Věřte sobě. Mate vlastni hlavu.

Pridať komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Sledujte nás na Instagrame

Fotky od našich čitateľov